bootstrap html templates

9. června 19

Jedenáctý den je ve znamení Etny a přesunu k Messině.

Ujeli jsme 141 km za pět hodin. Na Etně menší procházka 3 km.

Ranní režim na ubytování zůstává stejný. Kolem osmé vstávání, hygiena, snídaně, deník, příprava svačiny na cestu.
O půl jedenácté vyrážíme z Acireale směr Etna. Sluníčko pálí a na to že je dopoledne teploměr už ukazuje 32°C.

Na úpatí hory odkud vyrážíme na minitrek to máme 34 km. Po cestě se střídají úžasná panoramata výhledů na čmoudící vulkán. Když pak dorazíme na místo památníku obětí, které skončily v objetí hory, cítíme mrazení. Okolo nás hromady z vulkanické činnosti a doutnající špička je stále sakra daleko. Řeka ztuhlých vyvřelin míří dolu ze svahu a nevidíme konce.

Dojdeme na místo odkud dál pokračujeme pěšky. Jsme cca. 1700 metrů nad mořem tj. stále kolem 1600 metrů pod vrcholem. Nevypadá to, že by tady bylo producírování po hoře regulováno. Mám pocit, že když si řeknu jdu až nahoru, tak tam i dojdu.
Scenérie hned za vstupem jsou pro našince silně k upamatování. Černý koberec, který s každým krokem rezonuje, ostré kameny, kdysi tekuté lávy, šum větru v korunách stromů, shluky zelených pichlavých ostrůvků, osamělé stromky s  vytvarovanými korunami ve směru větru, černá zem  střídájící se s hnědou, klikaté cestičky zvídavých lidí. A nad tím vším shovívavě dohlíží obrovská čnící masa notně vysoko nad svým podhradím.
Procupitali jsme tam jen tři kilometry a po hodině "jé", "koukej", "ty vole támhle!" jsme došli zpět k autu. Mít takový ten seznam co chci v životě udělat, určitě tam písnu... dojít až nahoru Etny.

Dvě hodiny po poledni zabrousíme do Giardini Naxos. Jsou tam ale mraky lidí a není pořádně kde zaparkovat a tak jen projedeme. A o kousek dál musíme zastavit na kýčovitou fotku Chiosco Isola Bella výstupku do moře s lagunou. Dál brousíme pobřeží až do Letojanni. Na ulici ve stínu stromu dáme výborný domácí salátek a sejdeme k moři na oblázkovou pláž. Voda je ledová, ale nádherně čistá. Spočineme hodinu a půl a pak musíme na nákup. Většina obchodů má zavřeno. Jedna z mála výjimek je Simply market v Messině.

O půl deváté večer dorazíme na vytipované místo v Giampilieri Marina, kde proběhne příprava večeře v loďce odstavené na břehu. Za asistence třech létajících netopýrů se navečeříme a jdeme spát do auta. Kolem jedenácté večer to vzdáváme pánč uvnitř je šílené vedro a jdeme spát na pláž pod širák. Nafukovací karimatky se šiknou. Nebe je jasné, protější pevninský břeh také a maják nám nahrazuje počítání oveček. Dobrou :-)

Etna

Etnický minitrek

Cestou do Messiny

Dvanáctý den

Arrivederci Sicílie.

Ujeli jsme 40 km za dvě a půl hodiny. Z toho jsme hodinu a půl hledali místo na spaní.

Spánek pod širákem byl super. Zase vstáváme brzo a tak není divu, že první koupačka je už po osmé hodině ráno. Ověřujeme Darwinovu teorii, že jsme z moře a snažíme se přiblížit době, kdy jsme byli rybami a nemohli jsme na břeh i když jsme chtěli :-)
Celé dopoledne střídáme válečku s mořem. Šnorchl opět přijde vhod. Dno je pokryto velkými balvany což je příslib rozličné fauny. Po jednom ponoru se míjím s hejnem drobných rybek odhadem čítajícího na dvacet metrů živé hmoty. Po dalším zas pozoruji plachtění malé na délku dlaně dlouhé medúzy. Tak jsem se zabral do jejího pozorování, až jsem si nevšiml druhé, která si pro změnu chtěla prohlédnout mě. Přejela mi po břiše a když se mi vynořila před očima notně jsem se leklnul. Při jiné toulce ke dnu jsem narazil na ostnatou dvoubarevnou hvězdici, která ukořistila kousek krekry. Byla červeno bílá a cpala se tím kouskem těsta, který jsem drobil rybám, jak by týden nejedla.

Kolem čtvrté vyrážíme do Messiny, naší poslední zastávky na Sicílii. Proběhneme město, uděláme malý nákup a už čekáme v přístavu ve frontě na trajekt. Za hodinku už jsme zpátky na pevnině.

Večer bychom rádi zopakovali spaní pod širákem. Ale ani po hodině a půl nenacházíme vhodné místo. Zůstáváme tedy na parkovišti v Catona hned vedle pláže. Už je tma. Lehká svačinka a s výhledem na marínu usínáme.

Giampiliery Marina

Messina

Cestou do Catony