Třináctý den, přesun z jihu.
Ujeli jsme 291 km za tři a půl hodiny z toho 224 km po dálnici A2.
Tentokrát byl spánek v autě snesitelný. Půl hodiny před zastavením jsme měli puštěnou klimatizaci a to pomohlo. Interiér se prochladil a noc byla v pohodě.
Vstávání po šesté je už jaksi mimo pensionóvým rituálem. V sedm se už koupeme v ledovém Středozemním moři.
V jedenáct už je 28,5°C. Sedáme do auta a vyrážíme na zatím největší jednorázovou štreku. Nutno poznamenat, že jsme doposud ani jednou nejeli po dálnici. Vymetali jsme jen okresky a ještě menší silničky. Díky tomu jsme hodně brousili pobřeží a viděli spoustu míst o která bychom se na dálnici připravili.
Naše Sicilské dobrodružství nakonec měřilo 948 km a to bez dálnic. Když k tomu přičteme nachozené metry, dozajista jsme tu tisícovku pokořili.
Přesun na sever byl po dálnici A2 pohodový. Hned u Catona sice byla kolona před dopravní nehodou, ale potom se už jelo velmi v klídku a zdarma. Po hodince jízdy stavíme na pumpě Eni dát si kávičku. Měli tam i restauraci a to jsme neodolali. Za mrzských osmnáct éček si dáváme tři mňamky a s napucnutými pupíky vyrážíme dál.
S krátkou nákupní zastávkou v Trebisacce dorazíme kolem čtvrté na pláž v Marina Amendolara. Máme 31,5°C a valíme do vody. Jónské moře mající teplotu jako káva příliš neosvěží. Ale i tak si lázeň užíváme.
Místo vypadá fajn. Rozhodnutí, že spíme pod širákem je jednoduché.
Jasný měsíc nechává krajinu viditelnou a to i po tom co se zatáhne obloha. V průběhu noci se několikrát probudím a zjistím, že se opět vyjasnilo. Sleduji postup měsíce až úplně západne. Ani tak se nerozhostila úplná tma.
Dobrou noc :-)
