online website builder

10. srpna 2015

První den...

... z poza Prahy jsme ujeli 890 km.
Včetně malé zajížďky plus krátké bloudění v Temešváru jsme jeli cca 12 hodin. Byl v tom i oběd.
Resp. 13 hodin, pánč v Rumunsku je + 1 hodina
P.S. U Szegedu se vyplatí sjet z dálnice a čepnout si naftu za nějakých 27,50 Kč á litr :-)


Dálnice za 7 éček na měsíc. Jelo se dobře.

První zastávka. Arad. Malé, ale krásné město. Vzali jsme to tam jen na otočku. Do prodejny Orange - koupit předplacenou SIM kartu - neomezené volání v síti Orange, 200 min ostatní a hlavně 3GB dat. V přepočtu za 435 Kč.


Timişoara alias Temešvár (ş čtou jako š)
Druhá zastávka a první nocleh, předtím véča v restauraci pensionu.
Mimochodem, mladý muž, odhadem tak 26. Zeptal jsem se ho na doporučení pro další cestu. Nad mapou jsme dostali 45 minutovou přednášku o historii tohoto kraje. Klobouk dolů. Ne, nestudoval historii, má jen rád zemi, kde žije...

Na véču jsme si objednali tagliatelle a bucatini. Když to servírka přinesla ptala se nás kdo má které...mno itale najdi sedm rozdílů :-)
P.S. Polévka byla něco podobného. Zeleninová nebo s masem. Dali jsme obě. No v jedné bylo maso a v druhé jen jedno.
Ale jinak nám chutnalo :-)

Druhý den

8:30 odjezd z Temešváru
10:30 Oraviţa
21:00 Sarmizegetusa, kemp!
Vláček, autostop, vodopády 
Celkem 318 km

Z Temešváru do Oraviţa (ţ čtou jako c) na vláček do Anina.
Trať postavenou v roce 1863 dlouhou něco přes 25 km. Je samý tunel, viadukt, soutěska.

Stopem? Jasně! Proč?
Pánč nám ujel zpáteční vlak, který jede jednou denně.
Tákže na třikrát jsme to dali. Stopnuli jsme si bus. Pak stařičkou Audi a pak nás vzal taxík. V přepočtu 107 Kč. Vláček stál 122 Kč.
Místní busová linka viz. bílá dodávka níže.

Husy a čápi
Na cestě Dumrâviťa, Jebel, Voiteg, Denta, Dejan, Moraviţa, Jamu Mare jsme napočítali tři čapí hnízda co vesnice.
V jedné z těchto vesnic jedeme po hlavní a z vedlejší šlo hejno cca dvaceti hus. Šéfka zastavila hejno, rozhlédnula se, počkala až přejedeme a za námi další dvě auta a pak celé hejno přešlo...

12. srpna 2015

Třetí den...

Pozdější budíček, až v devět.
10:00 Sarmizegetusa, staré lidské sídliště
Národní park Retezat - koupání, šnorchl, oběd a dokonce kafe!
Cetatea Calnic - hrad UNESCO
21:30 Cheile Turzii - hurá kemp. Dnes spíme pod širákem.

...večer kemp v Cheile Turzii.
Spánek pod širákem, planetárium jak vyšité, i když trošku zima a dost vlhko. 
Ale hlavně, ještě než jsem si pořádně ustlal už jsem tam měl nájemnici! Kousala mi karimatku, hafanka, prevítka jedna! 
A pak v noci přišla ještě jednou na kontrolu :-)


Bunâ seara
už třetí den všechny zdravím [bona sera]...nehledě na denní hodinu. Dnes jsem zjistil, že to neznamená dobrý den nýbrž dobrý večer. 
Takže včera večer jsme přijeli do kempu a pozdravil jsem bunâ seara. Ráno potkám paní domácí a opět vyšvihnu bunâ seara. 
Hned poté se stavíme v obchodě, pozdravím, jak jinak, bunâ seara. A anglicky se ptám jestli má zvoneček. Nerozumí. Říkám cink cink a gestikuluji rukou. Paní měla asi jasno komu tady cinká...

Čtvrtý den

Cheila Turzii kemp
Vstávali jsme pozdě, takže když jsme z kempu vyrazili do kaňonu, bylo už pěkné vedérko.
Pak přesun do přilehlé Turda. A tam solný důl. Než jsme vyjeli z Cheila, trošku jsme kufrovali.
Pozdě večer kolem desáté příjezd do Sighişoara. Kemp uprostřed města. Je tma, takže až zítra uvidíme kde vlastně jsme :-)
Celkem najeto 213 km ( cca 3 hod)

Z Temešváru do Oraviţa (ţ čtou jako c) na vláček do Anina.
Trať postavenou v roce 1863 dlouhou něco přes 25 km. Je samý tunel, viadukt, soutěska.

Stopem? Jasně! Proč?
Pánč nám ujel zpáteční vlak, který jede jednou denně.
Tákže na třikrát jsme to dali. Stopnuli jsme si bus. Pak stařičkou Audi a pak nás vzal taxík. V přepočtu 107 Kč. Vláček stál 122 Kč.
Místní busová linka viz. bílá dodávka níže.

Husy a čápi
Na cestě Dumrâviťa, Jebel, Voiteg, Denta, Dejan, Moraviţa, Jamu Mare jsme napočítali tři čapí hnízda co vesnice.
V jedné z těchto vesnic jedeme po hlavní a z vedlejší šlo hejno cca dvaceti hus. Šéfka zastavila hejno, rozhlédnula se, počkala až přejedeme a za námi další dvě auta a pak celé hejno přešlo...

© Copyright 2019 Tomáš Černý - Všechna práva vyhrazena