Báseň

Báseň básni závidí.
Ty máš volný verš a lásku v něm,
já jen rýmy srandy plné,
vážnosti nemaje.

Vidíš, já tak ráda bych se smála,
líčka křivila,
ale jen slzy rozdávám.

Příběh vyprávíš,
srdce svíráš,
lidem nedáš spát.
A já jen se křenit umím.

Chci být kratší,
se slůvky si hrát,
jen tak třepetat se na jazyku.

Proč já jsem taková a ne jiná?

A proč já?

Jak už to bývá,
třetí se směje,
to když jejími řádky teď plujete.