Kalíšky

Z kalichu života patrně upila,
když si pak říkala „Co jsem to nabyla?“

Na patře poválí něco té pachutě,
a řekne „Dost bylo životní nechutě.“

Pohlédne vlevo, pohlédne vpravo,
údivem vykřikne „Soudruzi, bravo!“

Vysvitlo sluníčko, přebylo myšlenku,
že nemá šťastnosti loupnuté do vínku.

Narostla křidélka, mělní si zážitky,
něco ji osvitlo, že má přec kalíšky.

Po malých doušcích srká z těch kalíšků,
to když si dovolí chumlat se v pelíšku.

Nedlí už v kalichu, mocně se směje,
poutíčka, okůvky, strhala vznosně.

Noblesně cupitá novým svým živůtkem,
neklepe na dveře ani si na čelo,
když ještě potkává lidičky v zadečku s lízátkem.