Šuplík a drátěnka

Šuplík v něm drátěnka,
na lince láhev.
Vedle si posadím,
krásnou tu pánev.

Trošku ji obnažím,
pohladím povrch.
Jemně ji naznačím,
není to podvrh.

Cítí to ona,
cítím to já.
Zase a znova
bude to ráj.

Když měníme tvary
při bezesném chvění.
Jeden se v druhého
pomalu mění.