website templates

Chile '20

Madrid


Santiago de Chile





Valparaíso


Santiago de Chile





San Antonio


Santiago de Chile


Odlet ze Santiaga, Londýn


Londýn, Praha


Přehled výdajů


1. den - Madrid

Ráno budíček v 6:02. Vlak do Prahy, metro, bus a po osmé jsem s dalšími dvěma lidmi vystoupil na terminálu 2.

Vypadá to, že šíření korona rapidně snižuje hemžení lidí. Nicméně letadlo do Madridu bylo téměř plné a let byl na čas. Mám jen malý batůžek, což mi umožňuje rychlé odbavení.

Z letiště jsem pěšky vyrazil do přilehlé čtvrti Barajas. A pak metrem do centra na Plaza Castilla. Prošel jsem pár uliček a vydal se na cestu zpět na letiště. Letělo to z terminálu 4S. Což je busem z terminálu 1,2 na 4 a z něj ještě podzemkou na 4S. Večer jsem dal na letišti véču a pak už o půlnoci na čtrnáct hodin vzlet do oblak směr Santiago de Chile...         

2. den - Santiago de Chile

Předcházející let ve 23:45 do Santiaga byl zrušen. Můj naštěstí nechali. Letadlo vypadá plné cca. 300 lidí. Vyrazili jsme na čas. Čtrnáct hodin v letadle mi docela uteklo. Po sedmi hodinách jsem sice zjistil, že mám kotníky jak konve, ale rozcvička pomohla. A co se týká spánku v sedě. Jednoznačně mi ho zachránil nafukovací polštářek ve tvaru U. Sluníčko jsme dohnali až nad kontinentem zrovna když jsme přelétali Andy. Homolka by řekl "To jsou panorámata!".
Kontrola na letišti byla zaměřena hodně na zdraví. Třikrát mi měřili teplotu, vyplnit formuláře a místopřísežné přihlášení, že nemám "mor" a pak osobní pohovor. Ani jsem se nenadál a za dvě hoďky tradá. Ještě na letišti jsem si dal dlabanec a za 1900CLP busem do centra na Los Héroes. Za výběr z bankomatu si řekli poplatek 7000CLP.
Jako první procházku jsem si zvolil cestu zpět k Estacion Central. Mumraj slušný. Takové velké Palermo. Na centrálním nádraží je v obrovské přilehlé zastřešené ploše spousta krámků se vším možným. Pořídil jsem tam předplacenou simku. Nádraží je jak pro vlaky tak i autobusy.
Hostel vypadá parádně. Fotky nelhali. A i umístění je OK. Večer pokec u večeře s místní občankou a recepční. Zajímavé a až překvapivé co všechno ví o historii Evropy. Dostali jsme až do takových detailů jako bylo bombardování Hodonína 20. listopadu 1944 spojeneckým letectvem.
Lidé jsou tu v pohodě a vůbec bych se nedivil kdyby Jára Cimrman jednou prohlásil "V Chile by chtěl žít každý." :-)          

3. den - Santiago de Chile

Ráno jsem zahájil na pohodu rozjímáním kam se vydat. Na terase jsem se potkal s jedním Francouzem a párem ze Srbska. A Ti mi v tom plánování udělali zmatek. Pánč jedni básnili o Peru (ze Santiaga se tam dá zaletět za 2,5tis Kč) a druhý zase o středním Chile a Argentině. Nicméně já zůstanu věrný Chile a zkusím moře, střed a jih.
Do města jsem vyrazil, až kolem čtvrté pánč jsem dal šlofíka, abych ještě nabral síly po cestě.
V dálce mě zaujal jakýsi kopec se sochou. Jak se později ukázalo šlo o Cerro San Cristóbal. Vzal jsem to západní cestou. Hezky se zpotil, abych na vrcholu zjistil, že tam z druhé strany vede lanovka pro sraby :-)
Počkal jsem si na západ slunce, který byl neobyčejným zážitkem také díky zvukové kulise probíhajících nepokojů pod kopcem.
Dolů jsem seběhnul už za tmy. Narazil jsem na jakousi čtvrt alá Stodolní. Celkově působí noční Santiago velmi příjemně. Hudba, lidé sedící v parcích, hloučky trousící se centrem.
Na ubytku u večeře proběhnul pokec s holkou z Peru. A co mě ještě zaujalo, že recepční je z Německa.

4. den - Santiago de Chile

Dnešní den byl ve znamení chození. Nejdřív Parque Quinta Normal založený v roce 1842.
No a bylo na čase vyzkoušet místní mhd. Zakoupil jsem kartu (1250CLP) a rovnou ji nabil na 1000CLP. Jedna jízda metrem vyjde na 800CLP. Mají tady sedm linek metra. Zkusil jsem zelenou linku s několikerým přestupem na červenou linku. A tou na stanici Salvador. Odtud pěšky do Zoo. Je to malinká zahrada s cca 50 výběhy.
Při cestě zpět jsem u stanice Santa Lucia zahlédnul další kopec, kterému jsem neodolal. Cerro Santa Lucia a na něm Castillo Hidalgo. Další krásný výhled. I když už bylo k večeru, stále bylo dost teplo. Odpolední teploty se v Santiagu pohybují kolem 30+ stupňů Celsia.
Večer na ubytku tj. v hostelu jsem pokecal s paní Marií, Chilankou. Dostal jsem nějaké tipy na místa v Chile.
Japonský spolubydlící už zmizel. A teď jsem na pokoji se třemi skutečnými cestovateli s pořádnými batohy, karimatkou a stanem :-)

5. den - Santiago de Chile

Pátý den jsem si řekl, že zkusím některou z konečných stanic metra. Zase jsem si vybral červenou a konečnou Los Dominicos. Po chvilce chůze jsem dorazil do Centro Artesanal. Což je jakýsi park tradičních řemesel a navíc s prodejem domácích mazlíčků. Pozdravil jsem aru a vydal se na cestu do kopce. Cesta na plném sluníčku byla pěkně prohřívající. Ke vstupu do Parque Cordillera jsem se nedostal. Necelý půl kilometr před bránou se staví nová silnice. Stavbu se mi obcházet nechtělo, tak jsem se vydal na cestu zpátky. Tentokrát autobusem až do centra. A to byl zážitek sám o sobě. Byla to symfonie všech možných zvuků. Až jsem si to musel nahrát :-) Mají tady zelené, modré, oranžové a červené autobusy. Odhaduji, že barva je podle pásma do kterého jezdí. Kromě červených jsou busy ostatních linek dost za limitem tichého cestování :-)
Zítra mě čeká výlet do Valparaíso.    

6. den - Valparaíso

Poslední den prvního pobytu v Santiagu... zabalit, dát snídani a vyrazit na bus k moři. Přidala se Gab z Peru, která už je v Chile po několikáté.
Říkal jsem si, že parťák na cestu může být příjemným osvěžením. Nicméně zpětně vidím, že jsem to podcenil. Jednak co se týká fyzických možností tak i v představách jak takový výlet může vypadat. Velmi záhy poté co jsme dorazili do Valparaísa, jsme zjistili, že se v obojím lišíme. Netrvalo dlouho a seděla v autobuse na cestě zpátky do Santiaga.
Obešel jsem toho tedy méně než obvykle. Ani v Tichém oceánu jsem se nevykoupal. A tak, když jsem zabrousil do přístavu, vzal jsem za vděk projížďkou na lodi. Kromě tuleňů na bojce a plachetnice pro námořnické učně bylo zajímavé vidět suchý dok na vodě.
Večer v hostelu jsem zasvětil hledání možnosti cesty zpátky do ČR. Začali tady prosakovat zprávy, že by mohla být zrušena meziměstská hromadná doprava. A tak i přesto, že mám zaplacené ve Valparaísu tři noci, pojedu zítra zpátky do Santiaga. Pořídil jsem zpáteční letenku na pondělí 23.3. 20. Takže budu mít v Santiagu skoro celý týden. Trasa je zajímavá Santiago de Chile - São Paulo - Londýn - Manchaster - Praha.
Do mého cestovatelského seznamu bodů zájmu přibylo pár míst hodných navštívení. Doporučení i s podrobným popisem a "jízdním řádem" mi dal 62 letý Němec, který už procestoval 80 zemí. V Chile chtěl zůstat čtvrt roku, ale když to nepůjde jinak zůstane klidně šest měsíců a více. No proč ne ;-)            

7. den - Zpět do Santiaga

Na rozvrzané palandě jsem se probudil ještě před nastaveným budíčkem. Alkoholový odér naznačoval, že včerejší hostelová párty byla asi důkladná a nikdo ji nepodcenil :-) Chvilku před osmou jsem už byl na cestě na autobusové nádraží Rodoviario. Během hodinu a půl trvající cesty autobusem jsem si vytipoval ubytování. Tentokrát chci spíše samostatné bydlení a ideálně s bazénem. Amistar apartments v sousedství kopce Santa Lucia jsou ideální volbou. Tři věžáky tvořící jeden ubytovací komplex v centru města. Bazén je v osmnáctém patře na střeše jedné z věží. Ještě než jsem se stihnul smočit tak ho zavřeli, aby se tam lidé zbytečně nevystavovali nebezpečí nákazy.
Bydlím v sedmnáctém patře a mám i vanu :-)
Nakoupil jsem zásoby na týden v přepočtu za 1000Kč, naplnil lednici, udělal si luxusní salát a zkouknul Johna Wicka, který zrovna běžel v TV.            

8. den - Návštěva ambasády v Santiagu

Dneska jsem si poprvé udělal teplý čaj s medem a citronem. Jako doma :-)
Hlavním bodem dnešního dne je návštěva Embajada de la República Checa neboli České ambasády. Zase červená linka metra.
Ani vrátný, ani recepční přes interkom nemluvili anglicky. Ale nějak jsme se pochopili, že jsem z Čech a že bych potřeboval mluvit s někým z českého zastoupení. Paní Blanka byla velmi v pohodě. Vyměnili jsme si kontakty, řekli si jaké jsou možnosti s tím, že si dáme vědět, když se změní situace. Tj. kdybych 23. neodletěl anebo kdyby třeba do Jižní Ameriky mířil nějaký vládní speciál.
Z Ryanair mi přišla sms, že let byl zrušen. Což byla ta poslední část letu Manchester - Praha. Dal jsem vědět do kiwi a uvidíme co oni na to.
Od zítra má v Chile platit stav nouze. Už dnes pomalu zavírají obchodní centra. Roušky jsou vyprodané. Nicméně prodejci na ulici má vše. Rouška vyjde na 1000CLP (cca. 28Kč).            

9. den - Tržnice a prezidentský palác v Santiagu

Dnešními hlavními body zájmu jsou Mercado Central a Palacio de La Modena neboli prezidentský palác.
Velmi pěkná procházka i když místy ukazoval teploměr na zastávce bus 40 stupňů Celsia.
Tržnice je hlavně o bohatství moře a restauracích. Byť jsem tam šel v čase oběda, zely restaurace prázdnotou. Hned přes ulici je Estación Mapocho, což je bývalé nádraží ve kterém vzniklo kulturní centrum.
Prezidentský palác resp. park kolem něj je celý obehnaný bariérami a celý komplex je hlídaný policií. Hlídkující osobní policejní auta mají na oknech mříže. Většina z nich je pomáčkaná a mají na sobě nějaký ten flek od rostříknuté barvy, který utržili během nepokojů.
Vyhlášený stav nouze se zatím moc neprojevuje. Resp. je to podobné jako včera. Některé obchody jsou zavřené, do jiných pouštějí po skupinkách.
Večer jsem si užil mňamku vlastní přípravy... hamburguesa s přelivem a hranolky.          

10. den - pastva pro oči v Santiagu

MHD stále jezdí a lidé na ulici vypadají v pohodě. Konečná stanice metra linky č. 4 Plaza De Puente Alto stojí za obhlédnutí, zda se tam dá půjčit kolo a vyšlápnout si do Maipo Canyon. Nicméně ani tady a ani o stanici zpátky na Las Mercedes jsem o kolo nezavadil.
Skočil jsem zpátky do podzemky, která je v některých místech na povrchu. Žlutá linka nabízí Parque O'Higgins. Ale ten byl bohužel už zavřený. A tak to vypadalo, že dnes nic "neulovím". Otočím se a jdu zpátky do vstupu metra, vyfotím si schody s mozaikou na zdi. Jdu dál a vidím, že toho je víc a víc. A vlastně, že celý prostor mostní konstrukce je jedna velká pestrobarevná mozaika různých motivů, které často vychází z pohybu, z přepravy.
Říkám si, že když má občas člověk pocit, že už nic nepřijde, najednou se samo objeví něco co potěší, zahřeje. A tak věřím, že i vám udělají tyto nalámané kachlíky radost :-)        

11. den - výlet do San Antonio

Na ulicích dnes vymeteno. Metro je poloprázdné.
Nejlepší čas na poslední výlet mimo Santiago. A zase na západ, na pobřeží do přístavního městečka San Antonio.
Při výstupu z autobusu jsem prošel už několikerým chilským měřením teploty. A k tomu vyplnění dalšího prohlášení o zdravotním stavu a kdy a jak jsem překročil hranici.
Vydal jsem se po pobřeží na sever na Cartagenu. Je to hezký slyšet zase šumění moře, které je i v přístavu pěkně čistý. Pár lachtanů na pláži si vyžádalo se mnou selfie. Hurá konečně jsem se smočil v Ticháči! Zatím jenom nohy, ale příště to vezmu důkladně.
Už ve Valparaísu jsem zaznamenal celkem dost toulavých psů, ale tady v Antoniu jich je požehnaně. Kam dohlédnu vidím spíš menší jednopatrové domky. U cesty mimo město jsou pak jakési oplocené komunity ve kterých to vypadá, že majitelé jednotlivých parcel začínají stanem, pokračují přes dřevěnou chatku a končí dřevěným domkem.
Měl jsem jen pár hodin, pánč večerní zpáteční autobusy byly plné. O půl páté jsem zpátky v Santiagu. Citelně se ochladilo. Ještě před dvěma dny byly čtyřicítky. Teď je kolem dvaceti.           

12. den - poslední den v Santiagu

Poslední den se nepouštím do větších akcí. Procházka kolem Cerro Santa Lucia a v přilehlém parku bohatě stačí. Ulice jsou úplně vylidněné a autobusy jezdí téměř prázdné.
Jednou jsem ze střechy věžáku zahlédnul kresbu na domě... a dneska jsem kolem ní šel. Je velká a trochu z ní mrazí.
Taky jsem si řekl, že zkusím místní víno. Vybral jsem si láhev bílého šumivého Valdivieso. Bylo velmi osvěžující a dobře se po něm usnulo :-)
Večer kolem osmé mi volali z recepce, že je zákaz vycházení mezi 22:00 a 5:00.
Tak uvidíme, jak to bude zítra vypadat na cestě domů.           

13. - 14. den - odlet ze Santiaga, Londýn

Je to tady. Je na čase zvednout kotvu. Sice to trvalo relativně krátce, ale i tak to stálo za to. Letmé seznámení s Jižní Amerikou. Taková ochutnávka :-) Už teď vím, že se budu chtít vrátit.
Letadlo letí v pět odpoledne. Říkal jsem si, že vyrazím kolem jedné. Ale poté co jsem zaznamenal štiplavý kouř přicházející z okna a pohledem si potvrdil, že ve vedlejším bloku hoří, na nic jsem nečekal. Zabalil jsem si, což s mým jedním batůžkem je otázka pár minut. Dalších pár minut na přípravu sváči a před jedenáctou si to už štráduju na metro a tentokrát už s rouškou. Za další hodinku jsem na letišti.
Kiwi.com, které mi prodalo čtyřletenku Santiago De Chile - São Paulo - Londýn - Manchester - Praha, se na moje upozornění, že poslední let je zrušen, neozvalo. A v duchu "slibem nezarmoutíš" si paní na telefonu odškrtnula splnění úkolu. Zmíněná alternativa náhradní letenky do Německa byla jen nějakou hrou. Opět se neozvali a už se jim nedalo ani dovolat. Takže ještě na letišti v Santiagu jsem napsal na ambasádu v Londýně a téměř obratem jsem měl potvrzené místo autobuse, který vyráží ve čtvrtek 25.3. z Londýna do Prahy.
S Latamem odlétám na čas a před půl desátou večer už stojím v São Paulu u gateu navazujícího letu do Londýna. A opět s Latamem odlétám na čas a už, už slyším volání Evropy :-)
Další den přistáváme v Londýně. A jak jinak, než na čas tj. kolem jedné hodiny místního času. Celník se mě ptá na důvod cesty do Anglie a popřeje mi "Good luck.", když mu říkám, že jedu domů do Čech...
Hotýlek, který jsem si zarezervoval, je kousek od Hyde Parku. A hned vedle parku je parkoviště s autobusy mířícími do Prahy. Po těch čtyřiadvaceti hodinách na cestě si dávám hooooodně dlouhou sprchu. Cimra je malá, sotva na postel. Když stojím u lůžka a otočím se, narazím ramenem na otevřené dveře koupelny :-)
Tak dobrou. Zítra mě čeká poslední část mise.          

15. - 16. den - Londýn, Praha

Z hotelové snídaně v ceně, zůstala jen ta cena, pánč snídaně zrušili :-( Kolem poledního jsem vyrazil do ulic vylidněných ulic Londýna. Sedm hodin do odjezdu znamená notnou dávku čerstvého londýnského vzduchu. Naštěstí je nádherné počasí. Na nebi ani mráček a sluníčko příjemně hřeje. Začnu v Hyde Parku, pak se vydávám po Kensingtonské do Logan Place, kde bydlel Freddie Mercury. A stejně jako všude jinde v malých uličkách, jsem tady úplně sám. Dávám si načas, něž si to pořádně vyfotím ze všech možných stran. Všimnu si, že jakoby nic se objevili dva a dva týpci. Stojí na protější ulici a jen tak mimochodem pozorují mé počínání. Pomalu se přesouvají společně se mnou. Pak jsem je zaskočil, když jsem se otočil a šel zpátky přímo kolem nich.
Začalo se mi chtít na malou. Jsem v pokušení odložit si do některého z krásných květináčů před domy v malých uličkách. Restaurace jsou zavřené, veřejné toalety také a Hyde Park je tak vzorně udržovaný!
Uteklo to rychle...je šestá a já už stojím ve frontě s ostatními uprchlíky. Po sedmé ještě další z kontrol teploty a pak už jupí, autobus vyráží do Prahy. Velká část osazenstva jsou studenti. No a zbytek jsme mi cestovatelé, dovolenkáři. Soused se vracel z jižní Afriky, jiní zase z Asie, a já zastupoval Jižní Ameriku.
Cesta do Doveru na trajekt byla pohodová. Dorazili jsme tam kolem desáté a o půlnoci jsme se už plavili směrem na Calais.
Cesta z Londýna do Prahy autobusem je dlouhá a člověk už ani neví, jak si má sednout. Po dlouhé době se zase kontroluje na hranicích Česka. Po kolika letech to vlastně je? Po třinácti? Je to zvláštní.
První zastávku v Čechách máme v Plzni, kde vystupuje menší část navrátilců. Prostor kolem nás je uzavřený. Policie, hasiči a k tomu zaměstnanci integrovaného záchranného systému v bílých oblecích se štíty, v rukavicích, s pokrývkou hlavy a v návlecích, umocňují dojem scény jak z katastrofického filmu. Nejdříve jim změří teplotu, pak udělají výtěry z nosu a pak je směřují do červeného autobusu hasičů, který je rozveze domů. Po více než hodině pokračujeme dál.
Před čtvrtou jsme na okraji Prahy. Dostáváme zmatečné informace o tom, že míříme na Florenc, odkud nás rozvezou sanitky. Nakonec beze slova zastavujeme na nádraží v Holešovicích. Nechají nás hodinu čekat. Nikdo nesmí ven z autobusu. A pak najednou "...kdo má vlastní odvoz pojďte". Jde to ráz na ráz a autobus se rychle vyprazdňuje. Skončil jsem v sanitce, která rozváží Střední Čechy, s dalšími dvěma cestovateli. Řidič zapnul maják i houkačku a vyrazil na splašenou jízdu Prahou a okolím. Takhle rychle jsem doma ještě nikdy nebyl :-)          

Přehled výdajů

Letenky 23 tis. Kč
Místní doprava 1,4 tis. Kč
Jídlo 4 tis. Kč
Ubytování 6,5 tis. Kč
Ostatní 2 tis. Kč